Proč nefotit

2. září 2012 v 0:12 | Fitli |  Ïvča, Fitli a zbytek vesmíru
Dneska jsem byla na výletě s oddílem. Rozhodla jsem se, že půjdu až ráno, po třech a půl hodinách spánku, půl hodiny před odchodem z domu, ale stálo to za to.

Půlka cesty bosky, nádherně pošmourný počasí (normálně mám ráda sluníčko, ale tohle bylo úžasný,) zříceniny hradů, krásnej březovej les ztrácející se v mlze, vyhlídky, ze kterých nebylo vidět nic a přesto jsem se tam vydržela dívat minuty, louka, kde nebylo nic než obzor, stromy rostoucí uprostřed rybníka. Něco, z čeho dýchaly dávné časy. Místa, jež by skoro zasloužila připsat na seznam oblíbených, kdyby jich tam už tak nebylo až až.



Snad jedinou nevýhodou bylo moc lidí. Cizích, i těch, co tam byli se mnou a neustále mleli, zastavovali a chodili pomalu. A taky se tvářili na moje nohy. Je poněkud zvláštní, když takovou věc, jako je chození bosky podporujou víc vaši učitelé, než vedoucí v oddíle a část rodiny. Měla jsem chuť být v tom lese sama, sama ho objevovat, sama ho prožívat. To mě naučil taťka Urban. Jakkoliv mě on, jako člověk občas neuvěřitelně naštve tím, jak se zachová v nějaké situaci, jakkoliv je to mizernej učitel a v jeho hodinách usínám, i když mě to zajímá, jeho přírodoobdivovatelské kurzy mě prostě nadchly. Je to sice zároveň děsně vtipný, když vám váš učitel matematiky začne vykládat o duchu místa a kráse orchidejí, ale má v tom pravdu. Nechci žít v Narnii, nechci žít ve Finsku, byť mě to láká. Chci žít tady, protože už tady jednou žiju a stojí to za to. A taky jsem docela ráda, že mám za třídního zrovna jeho. Sice by se tu našlo pár vhodnějších kandidátů, ale takhle mi to vyhovuje, tedy, takhle mi vyhovují školní výlety, protože, vzhledem k mužskému pohlaví našeho třídního, můžeme jezdit na ty výlety se správnými lidmi a taky mi vyhovuje program. Já ráda chodím.

To byla odbočka. Vraťme se k tomu, co jsem chtěla říct. Jde o to, že místa mají atmosféru. Atmosféru, která, alespoň pokud jste fotograf na mojí úrovni, nejde objektivem zachytit. Atmosféru, kterou musí člověk zažít. Takových atmosférických míst tam dnes bylo spousta a já si řekla, že foťák kvůli nim nevytáhnu. Nechtělo se mi si kazit požitek hleděním na dispej, zvlášť když jsem věděla, že kolem mě je dalších třináct lidí, z nichž většina jenom mačkala spoušť, takže dokumentační obrázky byly zajištěny.

Vyfotit místo jed jako rozstříhat krásný obraz na kousky, nechali ho vyblednout a nazývali to uměním.

Byli jste někdy někde jenom kvůli tomu, abyste si to místo vyfotili?
Byli jste někdy někde jenom kvůli tomu, abyste mohli říct, že jste tam byli?
Koukali byste se třeba na divadelní představení přes objektiv, kdybyste ho mohli natočit?

Dneska okolo poledne jsem si řekla, že nebudu fotit místa. Nejsem dost dobrý fotograf a nemám dost dobrý foťák na to, abych si to mohla dovolit. Ať to dělají zrcadlovkáři, které to fakt baví. Já zůstanu nanejvýš u nějakého naprosto obyčejného dokumentování, občas si vyfotím makro něčeho neobvyklého a tak dále, ale ty krajinky nebudou nikdy vypadat tak, jak bych chtěla, takže toho nechám. Člověku to na prožitku nepřidá.

A to všechno bylo před tím, než jsem cestou domů ztratila foťák. Prostě jsem ho nechala v autobusu a někdo si ho vzal. Teď už nemusím nic řešit. Ale stejně jsem z toho smutná. A hlavně naštvaná sama na sebe. Tonight I dance alone (bez foťáku, s rozbitou empéčtyřkouaa zavirovaným noťasem, takhle milé děti, vypadá závislačka.)
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Lemonpie Lemonpie | Web | 2. září 2012 v 18:36 | Reagovat

Ježíš, chudák foťák, já jsem ho měla tak ráda...

2 Ïvča Ïvča | Web | 2. září 2012 v 19:37 | Reagovat

[1]: Já taky. Štve mě to, novej ale nechcu, když si za to můžu sama, třeba si na něho jednou z něčeho našetřím. No, veškerá dokumentace je na tobě, já teď žiju novej bezfoťákovej život.

3 Potřebuju jméno? Potřebuju jméno? | 2. září 2012 v 20:15 | Reagovat

Já se přiznám, že Urbana znám tak zběžně delší dobu kvůli tomu, že máma je kamarádka s jeho ženou, ale upřímně jsem ho nikdy neznala moc dobře. Věděla jsem sice, že je blázen do turistiky a nejrůznějších hradů, ale na letošní škole v přírodě mě krásně ohromil tím, jak moc to všechno vnímá. O géniu loci jsem toho tenkrát moc nevěděla, ale dala jsem mu za pravdu v tom, že vážně jsou místa s atmosférou, která je něčím naprosto jedinečná. Ty výlety se mi líbily, jeden z nejlepších byl výlet úzkým pásem lesa mezi loukama, při kterým jsme se před cílem zastavili, vrátili se zpátky a konec naší cesty si nechali jako překvapení pro příště. "Člověk si musí v životě nechávat tajemství, aby se měl na co těšit a proč se vracet."
O duchu místa mi pak máma doma dokonce ukázala knížku, kterou jsem zařadila na seznam "Jednou si určitě přečtu."

S tím focením máš pravdu. Dobrý podnět k přemýšlení.

Upřímnou soustrast za foťák :(

4 umyslny kolemjdouci umyslny kolemjdouci | 3. září 2012 v 13:04 | Reagovat

:-(

Proc chudak fotak? Ten se ma treba i lip nez se mel ;-)

Chudak Fitli, ta to musi rozchodit :-(

Pridavam odkaz - fotit ci nefoti?
http://korsika.chmelar.info

5 Ïvča Ïvča | Web | 3. září 2012 v 16:51 | Reagovat

[4]: Jo, ty foť, ty to umíš, ale já se o to snažit nemusím. Ale dneska jsem vyhrabala svůj starý foťák po mamce, točím si objektivem a připadám si parádněji než s tou digitální cihličkou :D, ještě sehnat film a jdu zas do něčeho nového. Když má člověk omezený počet pokusů a nemůže nic vymazat, tak to musí být jiné (lepší?)

6 blue bridesmaid dresses blue bridesmaid dresses | E-mail | Web | 3. listopadu 2012 v 2:08 | Reagovat

Wow! Thank you! I always wanted to write in my site something like that. Can I take part of your.
http://www.queweddingdresses.com/mermaid-wedding-dress-style.html

7 bridesmaid dresses 2012 bridesmaid dresses 2012 | E-mail | Web | 3. listopadu 2012 v 3:55 | Reagovat

Q. Why did the cookie go to the hospital?
http://www.faydress.com/

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama