Září 2012

Marina

23. září 2012 v 22:50 | Fitli |  Papírově
Znáte Rafaelovu školu? Já ji na blogu čtu už od začátku, líbilo se mi, že do nedávna plynula stejně rychle jako reálný čas přesně souběžně s mým vlasním proplouváním osmiletého gymplu, zamilovala jsem se tam téměř do každé mužské postavy (momentálně je mi třeba hrozně sympatický Pan) a líbí se mi některé myšlenky, i když zrovna na víly prostě nevěřím (a ne a ne a ne.)

Nenávno jsem se konečně dokopala k tomu, abych udělala to, co už mám dávno v plánu-nějakou ilustraci. Takže, tady máte hlavní hrdinku Marinu v primě, jak si ji předstvuju já. (A tady si představte můj radostný výraz, když jsem přislě na to, jak v Gimpu nastavit barvy, aby po oskenování vypadaly zhruba jako na papíře)


Ten pocit...

18. září 2012 v 22:36 | Fitli |  Odpadky, Nicy a jiné zhovadilosti
...když už jsem se pěkně dlouho nezamilovala do žádné chemické sloučniny,
...když radostně odbíhám od monitoru a štěstím mlátím hlavou do zdi,
...když ze tří fotek z dnešního školního focení vypadám normálně jenom na té oficiální,
...když jdu do školy na semou, přestože jsem mohla zůstat doma a nelituju toho,
...když se mi všichni lidi zdají neuvěřitelně fajn,
...když se alespoň částečně vyřeší, co vás štve už dlouho,
...když naplivete bacily do půlky školních dechových nástrojů,
...když donutíte děcka na schůzce klanět se vašim botám,
...když ukradnete z hromady věcí na vyhozen starou klávesnici,
...když odložím všechny povinnosti na zítra a fakt věřím, že je zvládnu,
...když je mi prostě dobře,
...když publikuju prostě jenom tohle

3. Osm způsobů, jak si získat moje srdce

17. září 2012 v 15:30 | Fitli |  O mně
1. Mějte pravdivé důvody pro to, co děláte. Nesnáším, když někdo něco dělá nebo je o něčem přesvědčen, aniž by věděl proč. Důvod může být jakýkoliv, ale musíte ho mít, potom už o něm můžete přemýšlet a sami dojít k tomu, nakolik je směrodatný. Třeba: "Nechce se mi do toho, protože jsem líný/á." je krásný důvod, pokud je pravdivý. Pokud mi někdo řekne, že něco neudělal kvůli tomu, že je líný, místo toho, aby jen pokrčil rameny nebo se snažil marně najít nějakou nesmyslnou výmluvu, má u mě bod. Oznámení pravého důvodu znamená, že je upřímný, nestydí se přede mnou a ví co chce a hlavně proč, což jsou věci, které mi v jakémkoliv vztahu budou příjemné.

2. Bavte se se mnou o hudbě. To funguje okamžitě. Zeptejte se mě, co bych vám doporučila, něco úžasnýho mi doporučte vy (momentálně velký dík Lemonpie a Vaškovi :D ), nebo se se mnou začněte bavit o nějaké mé oblíbené skupině a máte vyhráno.

3. Buďte krásní nebo výrazní. To si vás pak všimnu, což je hlavní.

4. Říkejte mi často jménem, zvlášť pokud se spolu ještě tak moc nebavíme. Celý vztah to hned posouvá o třídu výš.

5. Buďte ukecaní. Já mám problém nahlas mluvit, zvlášť s lidmi, které moc neznám, a potřebuju, aby to někdo zvládal za mě, takže se automaticky snažím nacpat vedle těch, co to dokážou.

6. Mějte smysl pro humor, protože tím si získáte srdce snad každého.

7. Nesnažte se přizpůsobit sebe mně ani mě sobě. Každý by měl zůstat takový, jaký je.

8. Chirurgickou operací...

Instantní temnohusťák za sedmdesát

13. září 2012 v 19:59 | Fitli |  Deníček?
Mám radost. Bude konec týdne, já se náhodou vyvlíkla z prezentace z ekologickýho zemědělství (i když nevím, jestli je to dobře) a udělala jsem ze sebe intantního temnohusťáka. Termín temnohusťák jsem si vypůjčila od Matýska, je to jakýsi černý protiklad pubertálních bárbínek, jenže nejsou o nic lepší, neboť jsou úplně stejně pózerští a pubertální. Přiznávám, jsem jeden z nich čím dál víc a jsem na to hrdá!

Byla jsem dneska v sekáči v Krpolu, měli tam vše za 35,- koupila jsem si koženou bundu a -pozor- pseudoboty. Pseudoglády. Gládama se to nazvat nedá, už jenom proto, že to nemá kovovou špicu. Vlastně to ani moc jako glády nevypadá, ale:
  • Je to kožený.
  • Má to pěknou podrážku.
  • Blbě se v tom chodí.
  • Je v tom děsný vedro.
  • Cítím se v nich jako temnohusťák!
A jsem z nich prostě děsně šťastná. Konečně mám nějaký nesandálovitý nečervený boty, což je sice málo fitliovitý, ale praktický.
Toť vše, jenom jsem se musela podělit o nějakou ze svých malých radostí. A teď mám kreativní náladu, tak jdu něco dělat.

2. Devět faktů o tobě

9. září 2012 v 21:17 | Fitli |  O mně
1. Jsem líná. Dělat cokoliv navíc, co nepotřebuju k přežití, je zbytečnost a nikdo mě k tomu nedonutí. Ale když už se k něčemu rozhodnu, stojí to za to.

2. Jsem závislá na hudbě. Věčně mě můžete najít se sluchátky na uších, pokud bez nich musím vydržet třeba čtrnáct dní jsem z toho nervní. Tvrdím o sobě sice, že mám ráda metal, rock punka folk, ale když někde hraje na pozadí cokoliv, citím se uvolněněji. Zamilovávám se do zpěváků a zemí, odkud pocházejí. Dřív jsem byla v úplně stejném vztahu s knížkami a spisovateli, ale teď jsem se nějak přesunula k hudbě.

3. Mám ráda pozornost, když při tom nemusím mluvit. Oblíkám se divně a užívám si, když se na mě všichni dívají. Čas od času udělám něco úplně nečekanýho. Ale hlavně při tom nemluvit (řvát klidně.)

4. Ráda nakupuju, ale jenom, když nehledám nic konkrétního a jenom se hrabu v různých sekáčích a hrabárnách. Tím dokážu strávit hrozně dlouhou dobu.

5. Snadno měním názor, pokud to do mě hustí někdo komu věřím a má pádné argumenty. Nesnáším, když slyším názory na stejnou věc od dvou starších lidí, od kterých bych se to měla naučit a jsou úplně opačné a já pak málem zapomenu, co jsem si myslela před tím a už vůbec nevím, co si mám myslet teď.

6. Chybí mi pečlivost. To souvisí s tou leností. Něco bych ráda udělala pořádně, ale strašně snadno na něco zapomenu, něčeho si nevšimnu a dopadne to všelijak. Nejde mi nic, co by mělo být nějak pravidelné. Mám ráda matiku, řekla bych, že mi i většinou docela jde, ale nejsem schopná vypočítat rovnici, mínus sem, závorka tam a všechno je v pytli.

7. Nenávidím mobily. Nerada volám, nerada to nabíjím a nikdy nevím, kde se nachází. Telefonem se mi zásadně nedovoláte, to nemá smysl.

8. Jsem pubertální, vím to o sobě a nedokážu s tím cokoliv udělat.

9. Miluju vyplňování dotazníků. Vždyť to tady vidíte.

Je to Ježíšek, já jsem Ježíšek

6. září 2012 v 22:47 | Fitli |  Ïvča, Fitli a zbytek vesmíru
Vlastně mi bylo před pár dny řečeno, že vypadám jak Ježíš, což je nesmírně milé, neboť Ježíš byl podle umělců, co ho namalovali asi dost krásen. Vlastně bych mohla Ježíše kvůli jeho kráse přidat do idol-listu. Jednou jsem se ptala Holy, jestli se může někdo zamilovat do Ježíše tím způsobem, jako se já zamilovávám do zpěváků, knižních postav a nevylučuju, že někdy nepřibyde i nějaký bůh, ale ona se na mě koukala dost divně a neposkytla mi odpověď.

Ale to je jedno. Jde o školní časopis. Školní časopis s pěkně pitomým názvem. Školní časopis, kam bych ráda něco napsala, ale nevím co.

Tři dny školy a...

5. září 2012 v 23:02 | Fitli |  Deníček?
...už jsem dvakrát přišla pozdě. Cítím se mrtvě. Nepřipravovala jsem si letos do školy nic dřív než ráno v den, kdy jsem to potřebovala, o to příjemnější je potom zjištění, že jste vlastníkem funkčního kružítka a krabičky tuh. (Ještě nějak rozmístit moji letošní sbírku tří (!) propisek do všech zavazadel, ve kterých by se mohly hodit a budu připravená na vše.

Ono se dá nestíhat ještě víc, než poslední týden prázdnin? Asi jo. Můj seznam věcí, který prostě MUSÍM udělat/dodělat, zhruba tak během týdne:
  • Obrázek víly, kterej se mi líbí, ale zbývají mi ještě dvě křídla a mám strach, že to nima zkazím
  • Ilustrovat první stránku knížky prababiččiných vzpomínek
  • Ještě asi dalších milion věcí, co mám nakreslit
  • Konečně naplánovat vymalování fyziky (a taky mít nějaký návrhy)
  • Vybrat fotky z Korsiky a napsat texty do zeměpisnýho projektu
  • Napsat o Korsice na blog
  • Udělat prezentaci do zeměpisu (protože jsem lama a zbylo na mě příšerný téma)
  • Udělat domácí úkol do zeměpisu (není toho fakt nějak moc?)
  • Dočíst knížky, co musím vrátit do knihovny
  • Začít tančit irský tance (?), nebo spíš si aspoň vybrat školu

Proč nefotit

2. září 2012 v 0:12 | Fitli |  Ïvča, Fitli a zbytek vesmíru
Dneska jsem byla na výletě s oddílem. Rozhodla jsem se, že půjdu až ráno, po třech a půl hodinách spánku, půl hodiny před odchodem z domu, ale stálo to za to.

Půlka cesty bosky, nádherně pošmourný počasí (normálně mám ráda sluníčko, ale tohle bylo úžasný,) zříceniny hradů, krásnej březovej les ztrácející se v mlze, vyhlídky, ze kterých nebylo vidět nic a přesto jsem se tam vydržela dívat minuty, louka, kde nebylo nic než obzor, stromy rostoucí uprostřed rybníka. Něco, z čeho dýchaly dávné časy. Místa, jež by skoro zasloužila připsat na seznam oblíbených, kdyby jich tam už tak nebylo až až.