Provázky

22. srpna 2012 v 0:17 | Ïvča |  Deníček?
Žiju. Hlásím, že pořád ještě žiju. Taky hlásím, že v Brně je větší vedro, než na Korsice. A že mám totálně divnou náladu. Totálně.

Poslední skoro rok, který jsem strávila s blogem a Fitli, byl úžasnej, objevila jsem svoje sebevědomí, svoje pravý já, byla jsem taková, jaká jsem chtěla být.

A teď nevím. Ještě nikdy jsem neměla náladu seknout s blogem. Ještě nikdy jsem nebyla na blogu závislá natolik, že by se jeho opuštění dalo nazvat seknutím, ale fakt to minule bylo takový plynulý opuštění místa k publikaci obrázků, ne čára. Žádný odtrhávání kusů sebe. Ale teď je teď. Necelej měsíc po Venduleee. Mám pocit, že jsme fakt nějak svázaný. Provázky. Dlouhý a neviditelný. Táhnou mě taky pryč, ale já tu chci zůstat. Už jen proto, že nemám důvod jít jinam.
Kam pořád spěcháme,
když nemáme kam jít,
proč si jen myslíme,
že tam je co chcem mít?

Jde o to, že jsem urážlivá. Všechno si beru moc osobně. Zjistila jsem, že je lepší se někam včas uklidit, než zůstat a být hnusná na ostatní (i když je otázka, zda ostatním ublížím víc, když na ně budu řvát a hádat se s nimi, nebo když se v tomhle stavu odklidím na několik hodin do lesa a nikdo neví kdy a jestli vůbec se vrátím.) Fitli v těchhle chvílích mizí hluboko v mé hlavě a já nevím, kdy a jestli vůbec se vrátí. Ale ona se vrátí, stejně jako jsem se vždycky vrátila já. Ïvča chce jít pryč a nechat ji tady. Jít dál, přestat se chovat jako dítě, ale zároveň té části mýho mozku, která je zodpovědná za samotný životní funkce je jasný, že s ní šlo všechno líp. Počkám tu na ni. Ale bude to chtít rekonstrukci. Novej design, nový názvy rubrik. Bylo by fajn to zvládnout zítra...

Provázky, co mě trhaj na kusy. Jsem loutkou vlastních citů a pocitů.

Může někdo říct něco co tak vůbec nemyslel?Neboj,odpustila jsem ti, jenom o tom musím přemýšlet. Můžu se s touhle náladou za jeden setkat na netu hned se dvěma lidmi, kteří vůbec nechápou můj způsob uvažování. A proč mi ti lidi připadají najednou důležití natolik, že musím o tom svém uvažování a jeho správností tak moc přemýšlet? Kde je Ta, co napsala článek o chlupatejch nohách?

Chci bydlet v bytě s okenicema a snídat českej chleba s domácí marmeládou. Přesně za čtyři nepochopitelně rozdělený kalendářní měsíce má být konec světa. A to je vtipný.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Jaňula & Týnuše Jaňula & Týnuše | Web | 22. srpna 2012 v 0:21 | Reagovat

Ahoj, omlouvám se, že to píšu zrovna k tomuto článku, ale na tvém blogu jsem nenašla reklamy..
Chtěla bych tě tedy tímto poprosit o hlas v naší 1. soutěži, je to pro nás důležité a za každý hlas jsme neskutečně vděčné a mile rády ti to jakkoliv oplatíme :) hlasovat můžeš tady -> http://s-hejvi.blog.cz/1208/miss-2012-pate-kolo <- Pokud tě tento komentář nějak obtěžuje, ignoruj ho a smaž..

2 Lemonpie Lemonpie | Web | 22. srpna 2012 v 12:19 | Reagovat

Fitli, neopouštěj nás... Máme tě rádi :-)
P.S. Když čtu o provázkách, vzpomněla jsem si na tenhle klip, třeba ti pomůže : http://www.youtube.com/watch?v=hsaFPiXlLNg

3 Potřebuju jméno? Potřebuju jméno? | 2. září 2012 v 0:12 | Reagovat

Překopání všeho byl první plán. Pak jsem si řekla, že je to stejně jedno. Když se to vezme kolem a kolem, anonymita je hezká. A ten pocit, když něco důvěrně známýho vytváříš znova, je taky hezkej. Ale řeknu ti, nahání mi hrůzu, že se do svý nový virtuální hlavy nedokážu vžít. Není to ono. Nevím, jestli to časem bude jako dřív nebo jsem jako blogerka úplně umřela. A jsem pořád divnější, nechávám dny jen tak plynout a za nic nebojuju. Za to, abych se dál někam duševně posouvala, abych objevovala nový věci a něco se přiučila, za to, abych se intelektuálně vyžila a necítila se pořád tak prázdná, za to, abych oceňovala snahu jiných lidí a blogerů a už vůbec ne za to, abych psala články, myslela a říkala věci, co dávají smysl. Moc dobře chápu ten pocit, co tě žene se stěhovat. Nechci tě tímpádem od toho odrazovat a už vůbec ne tímhle svým příliš do sebe zahleděným projevem. Tyhle pocity nejsou chyba změny adresy, je to pochybení mé osoby. Jsi silnější, ale stejně tě chci varovat, protože uklouznout je tak jednoduché. Nechci tě nadruhou stranu ani podporovat. Udělej to tak jak chceš. Jen mi prosím dej nějakou jistotu, že když půjdeš, necháš mi nějakou skrytou cestičku, abych si tě našla. Bylo by mi jinak ještě prázdněji než teď. Nevím, to asi ty provázky...

4 Ïvča Ïvča | Web | 2. září 2012 v 14:01 | Reagovat

[3]: Já tady asi zůstanu. Přemýšlela jsem i o tom, že bych třeba začala jide a přitom zůstala tady, ale to bych asi nezvládla. Navíc, anonymita byla hezká, to jo, ale vy, co taky blogujete a já vás čtu, si zasloužíte číst mě. A sestřici nedělá problém prohrabat mi počítač a znova mě najít a rozkecat, nachce se mi schovávat a vzhledem k mojí  pečlivosti to ani nemá cenu. Jestli se někdy odstěhuju, tak to bude ve chvíli, kdy budu potřebovat napsat něco, co tady bude doopravdy nepublikovatelné.

Je zvláštní, že já jsem to u tebe taky naprosto chápala. Třeba takovýho Sikara jsem měla docela chuť zabít, i když jsem  ho obdivovala natolik, že jsem mu nedokázala napsat komentář. Ale u tebe, i když by ses zabíjela o poznání snadněji, jsem si řekla prostě jenom: "jdeme dál" a i když jsem tě četla ráda, tak jsem chápala. A chápu dál.

5 tory burch shoes tory burch shoes | E-mail | Web | 1. listopadu 2012 v 19:03 | Reagovat

Q. What did the hamburger name his daughter?
http://www.shoesgreat.com/

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama