4.8.-Lughnasad

7. srpna 2012 v 2:30 | Fitli |  Deníček?
Mám neskutečnou chuť sem o něm napsat, protože byl úžasnej :D
↑Moje fotka, abych mohla do AK↑


Dala jsem si budík na sedm, protože jsem si absolutně nebyla jistá, v kolik tam chceme jít a jestli by mě vzbudil telefon nebo zvonek. Pak jsem znova usla, znova se probudila asi o půl desáté, potom, protože jsem stále netušila, kdy vyrazíme, jsem si hyperaktivně připravila cestovní oběd, načež mi P. zavolala, že když koncerty začínají až ve dvě, tak tam nemusíme chodit dřív. Super. Zasedla jsem k počítači, v poledne snědla připravené jídlo a zažrala jsem se do blogů natolik, že když v jednu P. zase zavolala s tím, že ještě neobědvala a že vlastně zajímavý věci jsou až později, tak jsem byla šťastná.

Na místo srazu jsme přijely obě zároveň v 16:20 (je skvělé mít někoho, kdo má naprosto stejný názor na to, co je ještě včas) a zjistily jsme, že nám autobus ujel před pěti minutami a další jede za hodinu, takže jsme se raději vydaly na parník. Ten kluk za pokladnou si vůbec nekontroloval šalinkarty, takže když jsem vzala sebe i P. za poloviční, tak jsem nevěděla, že to je vlastně špatně, protože jsem student a nikoho brát nesmím. DPMB mě poprvé v životě potěšil :D (Vlastně podruhé, poprvé když jsme dostli ředitelský volno kvůli stávce.)
Nesnáším ježdění parníkem, ta loď jede neuvěřitelně pomalu, kličkuje z břeho na břeh a navíc jsou ty nový neuvěřitelně hnusný, ale nakonec jsme dojely až na hrad.

Tam byl jinej svět. Spousta a spousta lidí, kteří byli tak krásní a sympatičtí, že mi bylo líto že je neznám. Stánky s nádhernejma přívěskama (který jsem si nemohla koupit,protože kdybych si koupila jeden, tak už bych si musela koupit všechny, aby to bylo fér. Nakonci byl ale nejlepší stánek. Měli tam figurky draků, křišťálový koule na podstavcích, nádherný skleněný poháry s kovovejma nožičkama a hlavně rohy na pití. O tom že se prodávají a že jsou krásný vím od zimy, od tábora už jsem roh měla v seznamu věcí, který nutně potřebuju. Nadšeně jsem si je prohlížela a chtěla jsem si nějakej koupit, ale potom P. vymyslela, že mi nějaký dá k Vánocům. Jo, k těm Vánocům co jsou za půl roku, ale už teď. Výběr nebyl jednoduchý, ale nakonec zvítězil malý ale masivní skoro celý černý roh s kovovým kroužkem se spirálkama a očkem na pověšení na krk nebo opasek. Mám roh! Já mám roh!!!

K pódiu jsme přišli právě když končili VINTAGE WINE, cožý mě docela mrzí, protože podle toho co jsem slyšela z dálky zněli dost pěkně. Potkala jsem tam Kristl, ale Joe, která tam někde měla být jsem za žádnou cenu nemohla najít. Potom přišli na řadu CZELTIC, kteří byli se svými klasickými keltskými melodiemi prostě úžasní. Miluju ten pocit, když si o nějaké písničce můžu říct: "Jé, tohle znám, jenom trošku jinak." Nechápu, proč si lidi stěžujou, že třeba Eluveitie používají ve svých skladbách lidový melodie. Vždyť o tom ten folk přece je, opakovat furt dokola to samý, ale vždycky do toho vnést trochu sebe. Ještě na nich bylo krásný to, že jim tam k tomu tančili. Asi začnu chodit do nějakejch irskejch tanců, protože jsou správňácký, člověk akorát dupe, nemusí se moc dotýkat ostatních lidí a nemusí sebou moc kroutit. A naše čtverylka byla taky nezapomenutelná ;D.

Následovali ASONANCE, hlavní hvězdy večera a vlastně jediní, koho jsem znala, nakonec zahráli skoro všechny písničky, které jsem slyšet chtěla, ale asi většinu jejich věcí tak moc nemusím. Překvapilo mě, že se mi nejslavnější ze skupin, navíc na jejich nejoblíbenějším festivalu, líbila z toho, co jsem slyšela, nejmíň. Nejvtipnější na nich byla skutečnost, že je jich tolik, že se nevejdou naráz všichni na pódium.

P. potom už chtěla jít domů, ale já jsem ji překecala, že zůstanem ještě aspoň na koníčka s ohněm a případný obřad a pak se uvidí. Já jsem tam fakt chtěla zůstat, protože jsem chtěla vidět Iry, obzvlášť po tom, co nám bylo řečeno, že Irové vlastně nejsou tak úplně irové, že žijou v Dublinu, ale jeden z nich je polák a další...............chvilka napětí..............Jo, Fin! Chápete, já uvidím Fina, o kterým budu vědět, že je to Fin, co žije v Dublinu.

Koníček byl hrdinný. Páníček koníčka byl též hrdinný a navíc měl meč a kopí. A jako dobrovolník si tam klidně najednou nakráčela Joe, o které jsem byla už skoro přesvědčená, že tam vůbec není. Sakra, Joe, ty zrádče, kdes byla zalezlá celou dobu?

Vrátily jsme se zpátky nahoru, kde jsme si dali v čajovně čaj. Čajovna byla drsná a tajemná, o tolik jiná, než čajovna normální, pixle s čajem, děsivě vypadající kádinky s luhujícím se zázvorem, modře svítící rychlovarná konvice, hudba hrající z notebooku, divní lidi a to všechno v mrňavoučké hradní komnatě.

Venku už zatím začali hrát ti irofinopoláci z Dublinu- SLIOTAR. Byli skvělí, úžasní, dokonalí! Jedna z těch skupin, které mě okamžitě nutí začít tančit pod pódiem, i když jsem je nikdy před tím neviděla. Naposledy se mi to stalo u Čankišou, ale ti nejsou nahraní tak dobří, abyh je poslouchala doma, ti se musí vidět naživo, ale Sliotar poslouhám teď pořád a nepřetává mě to bavit. Z jejih písniček srší energie a propracovanost zároveň.
Mají písničku Whiskey in the Sauna, protože když byli ve Finsku, tak si ty whisky do sauny vzali a prej to nebyl dobrej nápad (tu písničku si můžete pustit na jejich stránkách). Akorát jsem nevěděla, kdo z nich je ten Fin. Buď to mohl být bubeník, kterej se choval a vypadal docela finsky, anebo kytaristozpěvák, jehož jméno znělo docela finsky, i když jsem ho úplně neslyšela. Doma jsem pa zjistila, že to byl ten zpěvák. Jmenuje se Jari-Pekka. To je dobře finský dvojjméno. Teď strašně lituju, že jsem si tam nekoupila jejich cédéčko. Ach jo. Nejlepší na nich je, že pořád jezdí do Česka. V Telči jsou furt. A v Kuřimi taky. Musím si na ně někdy někde zas počíhat.

A pak to všechno skončilo. My jsme šly samozřejmě na vzdálenější zastávku. "To nevadí, aspoň se nebudem muset cpat do toho autobusu zároveň se všema ostatníma." Vadilo to, protožetam ten autobus prostě nejel. Tak P. zavolala taxík. Já absolutně nechápu, jak někoho může napadnout v takové situaci zavolat taxík. A to jsem myslela, že si s P. jsme dost podobný. Já bych buď šla dom pěšky (bylo to jenom 9 km, to není ta strašný), nebo bych tam přespala na zemi v lese (to by bylo aspoň trů pagan) a pokračovala ráno, nebo bych si stopla nějaký z těch aut co odjížděly, a nebo bych odleťela tím ufem, o tam lítalo po obloze (i když to byl spíš bůh větru), ale rozhodně by mě nenapadlo, že existujou taxíky.
A pak jsme šly spát. Jo, příští rok jdu 100% zase!

PS: Já vždycky slintám, když někde uvidím někoho, kdo vypadá aspoň trochu jako Toník a tam jich byla neskutečná koncentrace. Člověk jih tam viděl třá pět najednou, ale celkově jich muselo být ještě mnohem víc.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 P. P. | 11. srpna 2012 v 23:53 | Reagovat

Už se nemůžu dočkat, až spolu zase někam vyrazíme :-)

2 Lemonpie Lemonpie | Web | 12. srpna 2012 v 20:16 | Reagovat

Jů, Fin z Dublinu, lepší kombinace snad ani neexistuje!

3 Tsubaki Tsubaki | 18. srpna 2012 v 22:56 | Reagovat

:D Jé někdo napsal fajn článek o Lughnasadu. Škoda, žes nestihla Vintage Wine, byli fakt supr, takový energičtí i trochu metalový (hráli jednu písničku od finntrollů) a nešlo na ně netancovat :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama