Serme na školu. První díl
zde.
Vy, co neznáte naši češtinářku, je to přesná kopie Umbridgeové.
Hele, mě už je to fakt všechno jedno. Já mám o vzdělání asi úplně jiný představy, než jak nás to učí ve škole, byť je neumím specifikovat. A literatura jest toho příkladem.
Poslední tři knížky povinné četby byly fajn. Já z nich dočetla do konce jenom jednu, ale ty zbývající se mi taky líbily, jen jsem je nestihla dočíst. Všěchny ty knížky jsem měla v kategorii "jednou si to přečtu" a fakt bych si je přečetla, jenže teď byly najednou zařazeny do povinné četby, a to se mi nelíbilo. Člověk je totiž nemůže začít číst hned po zadání, protože z té, kterou si přečtete jako první, se bude jako z jediné jistojistě psát test, a to až po půl roce.
Ona totiž naše drahá paní profesorka není schopná říct hned na začátku, dokdy ty knížky máme přečíst a co se s nima bude dělat dál, jestli si máme jenom udělat výpisky, nebo jestli se bude psát test...
Můžete si vybrat, buď to začnete číst půl roku předem a zapomenete to, nebo vám to váš úžasný kantor připomene týden předem a vy to nestihnete. Minulý pololetí jsem se snažila praktikovat první možnost a nevyplatila se, tentokrát druhou a ta se vyplatila ještě míň.
Mně se zdá, že se mi ty knížky znechucujou tím, že jsou povinný. Třeba takovej Saturnin, to je super knížka a já si ju tím, že ju musím přečíst rychle a tím, že mi to někdo přikázal, vůbec neužiju.
Říkám, já bych to všechno klidně přečetla, já bych si klidně i vedla ten čtenářskej deník, ale ne pro ŇU. Nějak mi nevyhovuje, že by ONA měla známkovat moji zábavu. Kdyby se ty výpisky odevzdávaly dobrovolně, tak prosím (no dobře, stejně bych jí to nedala), ale takhle na to zvysoka dlabu. Já si výpisky z četby budu dělat pro sebe, ne pro ni. Ona to tak sama říká, tak proč nám to doperkele známkuje?
Za dva týdny teď mám přečíst Den trifidů, což podle mě musí být taky fajn knížka, ale musela bych ju někde sehnat. Mám to stažený, ale to je mě taky na dvě věci, protože jedem na školu v přírodě, kde to bude fakt úžasný, ale noťas sebou fakt netahám a nejbližší čtečka, kterou by mi majitel byl možná ochoten zapůjčit, se nachází ve Švýcarsku.
Tohle je hejtovací článek. Páč hejtování je palisáda (jakože hodně moc kůlů). Ale já už se o sebe fakt trochu bojím. Já tu školu hejtuju tak, že se mi vůbec nechce na střední, páč to není povinný. To je jako blbý. Já jsem pěknej chudák, kterej je moc slabej na manuální práci, moc línej na jakoukoliv práci a moc pemýšlivej na to, aby chodil do školy a respektoval pravidla o tom, že žáci si doma dělají domácí úkoly, protože to učitelé tak chtějí.
Já jsem děsnej egoista, co myslí jenom na sebe a ne na světové dobro. Já se chci stát ajťákem, což je pro mě nejpřijatelnější práce, budu pracovat přesně stanovenou pracovní dobu a ani o vteřinu víc, chci krásnýho chlupatýho manžela a dvě nebo tři krásný metalistický děti. Chci bydlet v malým bytě v paneláku, třeba v dvoupokojáču, abych tam nemusela moc uklízet. Nechci řidičák, ale manžel by ho mít mohl. Chci procestovat Evropu, ale zbytek světa mě neláká. Pak chci umřít a co bude potom mi je absolutně jedno.
Nesnáším, jak o nás třídní mluví jako o budoucích géniích, nebo jak to říká. Já nechci být budoucnost. Já chci, aby se svět zasekl tak jak je. Já si umím naplánovat svůj život v tomhle světě a i tak se v něm určitě stane dost věcí, který ho otočí vzhůru nohama. On se změnil i za těch mizerenjch patnáct let co jsem tady docela dost. Já to chci zastavit, tady se mi líbí a to, že se mi možná bude líbit i v nějaké jiné době je mi někde.
Ale teď se musím nejdřív naučit milión věcí, který mě absolutně nezjímají a nikdy je nevyužiju, protože to tak všichni chcou. I v té práci se budou koukat na to, jestli mám VŠ a ne na to, že tam chcu kvůli tomu, že myslím, že na to mám správnej typ mozku a že chci uživit malý metalisťátka a jet do Finska.
To, co potřebuju už umím z prvního stupně a to, co mě učí teď, si stejně nezapamatuju. A teď už to bude jenom horší. Na prvním stupni jsem si pamatovala všechno, co mi řekli, aniž bych se doma musela učit. Tak proč to nejde teď?
Lidi, zkuste mi ten názor vyvrátit, prosím. Já se někdy nechám překecat až moc snadno. Chci nějakej dobrej argument proč do tý školy chodit a snažit se, protože teď se bojím sama sebe. Takhle to se mnou nemůže dopadnout dobře, já se v těch myšlenkách dostala moc daleko.
Jenom doufám, že si učitelé češtiny nečtou ve volným čase blogy, já jsem celkem jasně identifikovatelná, ale tak ať si to klidně přečte, třeba pochopí, co si o tom všem myslím. Jenom doufám, že o tom se mnou nebude chtít mluvit, to bych asi nedala.
Hlavně že do noci místo čtenářskýho deníku píšu články.
