Události dní minulých

6. března 2012 v 17:22 | Ïvča |  Deníček?
Naše zelená chatička a moje skákací skaliska. Mimochodem, fakt tam nahoře někde jsem a byl to můj řev, co donutil fotografku, aby se otočila

Tak jsem zase zpět. Vím, že jsem s tím věčným deníčkováním nejspíš otravná a nikoho nebaví to číst, ale mě je to jedno. Chci si to jednou přečíst a zasmát se sama sobě.

V pátek jsem se v hodině matematiky dokonale pohádala s Holy o skromnosti a uveřejnitelnosti obrázků na blozích. Stojím si za tím, že jsme obě v průměru skromnosti a neskromnosti a na blozích svoji tvorbu publikovat můžeme, protože bez ní by byl internet prázdný. Mě nevadí ani ty růžové blogísky, dokud nespamujou se jim jenom směju. A kreslíme stejně dobře, jenom každá úplně jiným stylem a jiný věci.



Třídeňák byl naprosto úžasnej. Po letech mastňáckých tábořišť se nám změnil náčelník a stálo to fakt za to. Nejlepší byla osmikilometrová cesta tam kompletně za tmy. První polovina v pohodě, potom došlo na lezení s baťohem po skalách, přecházení přes propadající se ledové kry a všechno bylo završeno mostem, který se ve chvíli kdy na něm stály všechny děti a žádný vedoucí přetočil o 90° a všechny nás nelítostně vyklopil do ledového přítoku oslavy (Jestli to náhodou čte nějaký starostlivý rodič, který uvažuje o přihlášení svého potomka do 48. PTO Stezka, tak stejně jako máme napsáno v kronice: NIKOMU SE NIC NESTALO.) Jsem šťastná, myslím, že oddíl jde po raz, dva,tři...šesti letech zase správným směrem.

Byla tam s náma jedna holka z oddílu holky našeho náčelníka. Je jí patnáct a měří 137cm. To musí být docela šílený. I já jsem měla docela problém se s ní bavit, dokud seděla, bylo to v pohodě, ale když jsem se i já, obvykle spíš ta menší musela dívat tak výrazně dolů, musela jsem si pořád připomínat, že je stejně stará.
Ještě nedávno jsem si nebyla úplně jistá, jestli jsem se se založením tohoto blogu změnila já, nebo jestli to bylo moje okolí, zejména třída. Asi to bylo trochu oboustranné, ale já v tom určitě nejsem nevinně. Projevilo se to trochu negativně na té druhé straně, s mými dřív tak neúžasnějšími kamarády z oddílu si najednou nemám moc co říct. Mlátí s nimi puberta a já to chápu, co se dá dělat. Hlavně mě mrzí, že můj dvojník už tolik není mým dvojníkem, asi za to můžu já. Zato bratr té holky našeho náčelníka, kterého jsem dřív nemohla vystát, byl tak jediný s kým jsem si tam pořádně pokecala. Svět je divnej.

Potom jedna hra. Každý v ní dostal nějakou otázku na tělo, to znamená, že se k němu buď fakt hodila (kdo by byl kluk, co dělá dřevárny ve středověku), nebo by nikoho nikdy nenapadlo nad něčím takovým uvažovat (čeho se bojí moje sestřička, správná odpověď je "růžových podprsenek"). Mě se zeptali, jaký by byl můj vysněný partner. Tak nevím, do které kategorie to zařadit. Hlavně že když na to měl odpovědět sestřiččin tým, tak místo aby vyslechli moji draho příbuznou, tak to dali jedné...jak to říct...velmi odlišné holce, ať tam napíše co by napsala ona. Původně to začínalo "Bydlel by v New Yorku". Aha. Naštěstí to pak přepsali. Poslední tým to vyřešil elegantním "Na tuto otázku nebudu odpovídat" a moji spoluhráči jim uvěřili, že jsem to napsala já. Mí drazí přátelé a čtenáři, jak byste na to odpověděli vy? Jak si myslíte, že jsem odpověděla já? Chci se něco pěkného dozvědět.

Se sestřičkou jsme přišli na zajímavou věc, kterou máme společnou. Když stojíme někde nahoře na skále, máme chuť rozběhnout se a skočit dolů. Mě třeba strašně zajímá, jaký má člověk pocit, když se řítí volným pádem dolů. Když jsme tam nahoře na někoho čekali, musela jsem si sednout, abych to náhodou neudělala a za pár minut mi sestřička oznámila, že ona leží na zemi ze stejného důvodu. Zvláštní. A potom je nám oběma příjemné rýpání/chození/válení v bahně. Já se snažím aspoň nepatlat si každý holý kousek kůže blátem když vím, že v okolí není žádný pořádný zdroj vody a všem, co se na mě dívají, je z toho špatně, ona takové zábrany nemá. Budeme muset zapátrat v rodině, kde se to v nás vzalo. Bahnění máme asi po obou rodičích, ale ke skákání z výšek se nehlásí ani jeden.

Teď jsem nemocná. Ne tak moc nemocná, ale do školy nechci ani za nic. Je jaro. Na jaře by se měla dělat sposta věcí, ale učení k nim nepatří. Měla bych se nechat vyzkoušet z občanky a dějepisu, abych si opravila ty trojky, ale mně se nechce. Známky jsou mi úplně jedno, obzvlášť teď na začátku pololetí. Chci létat, chci poznávat, ale ne z učebnic. všechno ubíhá nějak rychle, školní dny i víkendy a já nestíhám chytat drahocený čas, co se žene kolem mě. A když už nějaký chytím, chce mi ho sežrat škola. To se mi nelíbí. Kašlu na školu, příliš mnoho školy ničí šťastný svět šťastných lidí.

Vočíčkovi jsem sundala zimní oděv, ale teď vypadá nějak moc vyděšeně, budu s tím muset něco provést. Anebo ho zruším úplně. Uvidíme.

A ještě jeden dotaz. Po dlouhé době prostě nevím co mám poslouchat. Potřebuju něco veselejšího a tvrdšího zároveň. Něco, co neznám. Něco, co se mi bude líbit. Něco s tou správnou jarní náladou. Něco, co si pustí člověk, co je tak šťastný, že mu ticho kolem připadá moc zamlklý.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 holy26 holy26 | 6. března 2012 v 18:35 | Reagovat

Mno, Ivi, a pak že nejsi skromná... :-D

2 Venduleee Venduleee | Web | 6. března 2012 v 18:38 | Reagovat

Létací tužby si vybíjím v laňáku, dopadlo by to moc červeně, jednou se neovládnout na skále. ^^ Bahnění zas tak moc nechápu, to já radši bořím ruce třeba do sklenice s fazolema, korálkama nebo něčím takovým.

Zaujímavé otázky. Jo, odpověděla bych určitě něco a né nějaké pitomé 'Na tuto otázku nebudu odpovídat.' Mmmh, že bych trochu popřemýšlela, počkala chvilku kdo co poodhalí a třeba vážně něco napsala i sem? 3:D

3 Ïvča Ïvča | Web | 6. března 2012 v 18:50 | Reagovat

[2]: Korálky a fazole samozřejmě taky, ale mazlavý věci, který nesmrdí mě přitahují ještě o něco víc :D třeba nevydržím míchat těsto vařečkou ať je sebetekutější, to je teprve ten správný požitek z pečení. A co teprve takové jezení kaše rukama :D

[1]: hele, já se s tebou neka! Seš s tím už stejně otravná jako Joe s víš čím a radši mi řekni, jak vypadá tvůj vysněný partner, nebo co mám poslouchat.

4 holy26 holy26 | 6. března 2012 v 19:02 | Reagovat

[3]: takže, Ivi, tenhle by se ti nelíbil? :-D - měl by blonďatý fousy po celém těle, mluvil by španěl-keltštinou a měl by hlubokej hlas (náš známý kočkodan :D), myslím, že toho by ti nikdo nepřebral... :-D

5 adaluter adaluter | Web | 9. března 2012 v 0:49 | Reagovat

Chatička nemá chybu, to je naprosto kouzelný místo.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama