Březen 2012

Prohlížeče

31. března 2012 v 16:35 | Ïvča |  Papírově
Kdoví zda ještě zavčasu, přidávám konečně své dílko do "Naší představivosti". Zásadní problém je v tom, že mám dva oblíbené prohlížeče, neumím kreslit celé postavy, na klasický formát A se pěkně blbě cpou dva ksichty a zmenšovat papíry se mi nechtělo, už jen proto, že doma mám janom A4ky a ty, pokud jim uříznete pruh už jsou fakt malé.

Dopadlo to tak, že chromík mozillu vystrkuje pryč, porotože tak je to poslední dobou i u mě v počítači.

Kdybych byla...

27. března 2012 v 12:38 | Ïvča |  O mně
Tohle jsme kdysi hráli v oddíle tak, že jeden šel za dveře, ostatní se domluvili na jednom z nich a ten za dveřmi potom pokládal tyhle otázky, ostatní mu na ně odpovídali on se snažil uhodnout o koho jde. U mně se hádající zeptal na část těla, ostatní odpověděli mozek a on okamžitě věděl. Ještě se ze slušnosti zeptal na sladkost, měla jsem být vysokoprcentní čooláda. To už bylo lepší, ale když jsem na tenhle dotazní narazila, musela jsem si ho vyplnit podle sebe a přidat pár bodů navíc. Tak tu máte.

Nudle se vším

26. března 2012 v 20:51 | Ïvča |  Vařím
Začínám uvažovat o změmě názvu téhle rubriky. Tohle už ani moc k jídlu být nemělo, tohle byl čistý experiment.

Já vás varuju, nezkoušejte to. To můžu jenom já, protože skutečnost, že příšerně nerada zvracím mě donutila vytrénovat si žaludek. Vaření nudlí se vším jedině na vlastní zodpovědnost.


Přísady:nudle, všechno

Základem pokrmu jsou (nejlépe uvařené) nudle, na které postupně vrstvíme všechno. Všechno znamená prostě všechno. V mém případě jsem začala patlanicemi, jako je med, nutela a tvaroh, které jsem do nudlí prostě zahněrla rukama. Následovaly normální věci, které budou ve vzniklém pokrmu zdrojem vitamínů-hruška a kivi (já si nikdy nezapamatuju jestli je ovoce s jednoduchým v a pták s dvojitým, nebo naopak, ale ono to je vlastně jedno). V tuto chvíli to stále vypadalo a nepochybně chutnalo jako jídlo, tak jsem tam nasypala trochu koření (skořice a hodně papriky a zázvoru). Vězte, že papriku a zázvor sypu úplně do všeho, pořád na těch nudlích nebylo ani zdaleka všechno. Vrazila jsem tam na plátky nakrájený čenek, dýňová semínka a všechno to ozdobila sušenejma kytkama, prý čaj na průdušky.

Ze začátku to bylo dobrý, je docela fajn si najednou uvědomit, že ta věc, co máte v puse není hruška, ale česnek. Teď mě ale trochu bolí břicho.

Pokud vám fotka nahoře připadá chutná, přikládám ještě rozmíchanou verzi se správně nastaveným vyvážením bílé:

A teďd můžete, milé děti ještě hádat, kterou svoji oblíbenou rubriku na kterým svým oblíbeným blogu jsem si předtím pročítala

Jo, asi se to zlomilo

26. března 2012 v 20:50 | Ïvča |  Deníček?
Nemám ráda hořčík.
Jenom hořčici.
Krémžskou.
Ale ne na párku v rohlíku.
A u vůbec ne na mikině spolužáků.

"Co roste v jeskyních?"
zeptala se Lucinka.
Nic.
Páč je tam tma.

Venku je krásně.
A v mojí hlavě tmavo šedo.
Nevejde se tam zdroj světla.
I ten mozek se tam nějak mačká.
A nic tam neroste.

Bolí mně hlava.
A z hořčíku břicho, byť ho mám nedotatek.
Z očí mi tečou slzy, bez důvodu.
Takhle mizerně mi už dlouho nebylo.
Chci spát, ale musím konečně začít s tou školou.
Neumím myslet v souvětích.

Pomáhaj mi jen power metalový slaďáky a horalky.
Věci, který patří k zimě, ne k jaru.

Třeba bude líp.
Zítra.
Zatím se to zhoršuje

Tohle na mě vybaflo mezi náhodnýma písničkama a já z toho měla radost. Divný.

Jaro a bledulky

24. března 2012 v 22:42 | Ïvča |  Deníček?
Už není tak lehce jak před týdnem, ale pořád je krásně jarně. Snědla jsem extra dark kopečkovou zmrzlinu, malovala na školním dvoře, znovu se šla (tentorát s Holy) podívat na Rudův údajný barák, hodně fotila, skvěle pokonila matematickou olympiádu (ale úspěšnej řešitel třeba ještě budu), byla jsem s matičkou na koncertě Hudby Praha a myslím že budu muset někam chodit častěji, hrozně mě to baví,začala jsem chodit nejen trvale v sandálích, ale i po lese bosky a ve škole jsem zatím přežila s tím, že zítra asi budu muset začít něco dělat (a že toho bude.)

Navštívili jsme matiččinu kamarádku, která, ač je stejně jako její manžel doktorka a pracuje v Brně, žije opravdu, jak by řekl náš třídní, vesnickým způsobem života. Dřív jsem si říkala, že bych za žádnou cenu nechtěla bydlet na vesnici, když už tak fakt někde na samotě, byť město je mi nejpohodlnější, ale teď to tam bylo fajn. Mají tam fakt obrovsý pole bledulí, sice je to teď dost ohraný objekt focení, ale tomu se prostě nedalo odolat. Bohužel to byl docela závod s baterkou od foťáku.

Chat metal/metaller and computer

21. března 2012 v 22:29 | Ïvča |  Odpadky, Nicy a jiné zhovadilosti
Ach jo, zas nevím kam tenhle článek zařadit. Tak zatím do niců...

Z naší původně třídní skupiny na skypu jsme s několika věrnými vytvořili skupinu hudební, skupinu chat metalovou. Vytvořili jsme si vlastní velmi specifický styl, který spočívá v tom, že několik (myslím, že momentálně je nás chvílemi až pět) členů skupiny přes sebe píše nejrůznější "metalová citoslovce" (kdo nechápe, nechť si poslechne Van Canto). Fanoušků zatím sice příliš nemáme, ale ona většina posluchačů neposlouchá ani metal jako takový, takže nedokáže ocenit náš velmi propracovaný styl a ozačuje jej za spam. Naštěstí je nás dost na to, abychom naše umění ubránili a pokud se někomu nelíbí naše covery a nutí nás mluvit česky, všichni najednou odpovíme: "My nemluvíme, my zpíváme," a vesele pokračujeme.

Potřebovali jsme nějakou hezkou profilovku naší skupiny, logo se mi patlat nechtělo, zvlášť když ještě nemáme jasno v názvu, tak jsem tam chtěla dát nějakého pěkného metalistu u počítače, ale strýček google mi po zadání klíče v názvu tohoto článku našel velký tentonc, tak jsem ho musela vytvořit sama.


O botách

21. března 2012 v 21:49 | Ïvča |  Ïvča, Fitli a zbytek vesmíru
Poslední dobou řeším zásadní problém. V zimních botách je mi odpoledne vedro, v sandálích ráno zima. V zimě nosím pouze boty na fotce níže, v létě buď sandále, nebo pohorky. Jakékoliv další boty pro mě nejsou dost pohodlné a připadají mi jako nešťastné kompromisy. Tenisky nesnáším, radši běhám v těch pohorách, moje mrkvové polobotky s mechově zelenými tkaničkami mají zas moc těžkou podrážku.

Nemám ráda kompromisy. Tenisky nejsou pořádný boty ani pořádný neboty, pivo není pořádný pití ani pořádnej alkohol, větrovka není bunda.

Dneska jsem pro to našla rozumné vysvětlení. V botách se objevuje motiv pohanské trojné bohyně, která symbolizuje dva póly a jejich průnik. Trojná bohyně se objevuje jako bohyně panna, bohyně matka a bohyně stařena. Já, protože jsem v pubertě, nemůžu akceptovat bohyni matku, a proto nemám ráda tenisky.

Ovšem to neřeší, co si obuju zítra do školy.


Lehounce dotknout se...

17. března 2012 v 22:59 | Ïvča |  Veršovaně
Lehounce dotknout se
a jít zas dál,
vysvětlit mamince
co mi svět dal.

Zakřicět do ticha,
proč tu chci být,
zpomalit trošku čas,
nestíhám žít.

Pochopit celý svět,
uvidět nic,
pak napsat do pár vět
vše co chci říct.

Procpat se struhadlem
a zůstat celá,
popsat, co vlastně chcem,
jó, to bych chtěla.

Životní cíl: najít Rudolfův barák

16. března 2012 v 22:08 | Ïvča |  Deníček?
Já jsem ta nejšťastnější fitli ze všech fitluší chodících světě. Jedu ze školy a nemůžu se přestat usmívat, píšu na ksicht knihu přešťastný statusy a otravuju svoje kamarády řečmi o jaru, zpívajících ptáčcích a lidech, co se mají rádi.

Minule jsem psala o tom, že šťastní metalisti na jaře by neměli chodit do školy, ale i to teď nějak přešlo, opravila jsem si skoro všechny svoje trojky a čtverky a k tomu jsem dostala ještě pár jedniček jako bonus.

Venku je až neuvěřitelně krásně. Jestliže jsem vyhlásila jaro už před měsícem, tak dneska začlo léto. Šla jsem ze školy jenom v tričku a šatech a dost jsem si to užívala.

Všechno se mi daří, všechno mě baví, skoro se bojím, že se to najednou všechno nějak příšerně pokazí, byť si pořádně neumím představit jak. A jestli ano, tak na to radši nemyslím, abych to nepřivolala.

To je ona, ona květinová

11. března 2012 v 18:31 | Ïvča |  Papírově
Až teď jsem si všimla, že se u Taychi vyskytnul nový projekt, který jako by mi byl stvořen na míru