Pan O.

12. února 2012 v 23:13 | Ïvča |  Ïvča, Fitli a zbytek vesmíru
"Někdy mám pocit, že mě nikdo nemá rád," řekl. Seděli jsme ve spacácích na chodbě, někdy okolo půlnoci. Na zemi byly zbytky sněhu a venku pěkně táhlo, ale nám to nevadilo. Nejdřív byl pěkně naštvaný, měl pocit, že není fér, že mě se Setřičkou neposílají spát a jeho jo. Vždyť už mu je jednou jedenáct, ne?

Dospělí museli vědět, že tam jsme, ale nevadilo jim to. My dvě jsme věděli, že jeho poslali spát stejně jenom kvůli jeho bratrovi a to, že ač jsme původně chtěly ze solidarity spát taky sedíme na mraze jim bylo taky očividně jedno. Nahoře by minimálně jeho nenechali, musí si přece zachovat nějakou autoritu, ale proč se zbytečně rozčilovat, když můžou dělat, že o nás neví?

Mluvil on. Sestřička občas nahodila téma typu "Co uděláte, když sedíte ve škole na záchodě a není tom papír" nebo "všichni by v létě měli chodit nahatí," já jsem jenom poslouchala a na patřičných místech přikyvovala.

Tyhle o zhruba tři roky mladší kluky jsem měla vždycky ráda. Sestřiččiny spolužačky jsem nemohla vystát, ale spolužáci byli fajn. Někteří jsou sice samozřejmě neuvěřitelně namyšlení, ale někteří jsou úžasní a právě tady s tím věkovým rozdílem se mi s nima nejlíp povídá. On byl něco mezi. Přes den Pan nejdokonalejší, který mě neuvěřitelně štval, ale teď najednou neuvěřitelný mix osob co znám a většinou je mám fakt ráda.

Mluvila jsem tady někdy o svým klučičím dvojníkovi? Je to taková hrozně cholerická osoba, kterou jsem dřív nemohla vůbec vystát, pak jsme dva roky po sobě byli dva nejstarší v jedné družince a teď najednou myslíme úplně stejně. Člověk chce něco říct, ale ten druhý to řekne dřív. Oba jsme pro okolí nesnesitelní, ale navzájem se respektujeme. A některé tím přivádíme k šílenství.

A teď si Sestřička najednou všimla, že tenhle on je ta samá osoba o pár let mladší, že já si sice můžu říkat, že jsme stejní, ale s ním si je mnohem podobnější. Aspoň když se vzteká. Chtěla bych je vidět pohromadě.

Když a=b a b=c, tak a=c. Takže jsem mu minimálně dost podobná. Poslochala jsem na chodbě svoje mladší já. Svoje mladší já, kdyby bylo ukecané. Svoje mladší já vlastnící neuvěřitelně zlobivého bratra a neuvěřitelně přísné rodiče, kteří sice bratra nezvládají ale jeho ano. Svoje mladší já, které nemá v okolí dost divný lidi na to, aby ho chápali. Svoje mladší já, které má potřebu se vykecat někomu, koho pořádně ani nezná, stejně jako mé ne o tolik mladší já, které založilo tenhle blog. Mladší já, ze kterého by mně nikdy nenapadlo že může vyrůst něco jako Já. Spokojená Já.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama