O šalinách

23. ledna 2012 v 23:10 | Ïvča |  Ïvča, Fitli a zbytek vesmíru
Miluju ježdění šalinama. Už jenom to slovo. Šalina. Miluju Brno a miluju šaliny. Tak to je

Nikde se nepřemýšlí tak dobře, jako v šalině nebo ve vaně. Kolikrát mám v šalině nějaký geniální nápad, ale jakmile vystoupím, najednou je pryč. Nejlepší je KT8D5. Alespoň myslím, že to je ona. Je velká, oboustranná, kloubová a hlavně jsou v ní ty bedny s elektřinou, co na nich tak ráda sedím. Mají tu výhodu, že nehrozí, že si tam bude chtít sednout nějakej důchodce. Tyhle šaliny byly jedinej důvod, proč jsem přežila loňskou výluku na čáře-ty šaliny se tam neměly kde otáčet, takže musely pořád jezdit KT8D5.

Ovšem je tu i ta druhá stránka šalin. Nenávidím samotnej DPMB. Nejhorší jsou ty babky na přepážkách.
Fitli s Matičkou potřebujou nový šalinkarty. Fitli tu svou už docela dlouho nemůže najít, ale za týden jí stejně vyprší a za půl roku jí bude 15, tak by třeba mohla už dostat studentskou, vždyť stojí stejně a student koneckonců je.

"Ne to nejde, ještě jí není patnáct!"
"Tak si chceme nechat aspoň vystavit novou dětskou, nebude přece jezdit na černo"
"Ale vždyť jí ten kupón ještě nevypršel"
"Ale už jí tam zbývá jenom týden"
"Dobrej týden. A navíc za tu novou průkazku byte musela zaplatit dalších dvacet korun!"

Fakt vypadala, že nám to neprodá ani za milion, ale naštěstí jsem tu průkazku nakonec našla.

Teď jsem na tom ale mnohem hůř, ztratila jsem ju už fakt doopravdy. Je sice šance že ju někdo našel a donesl na Novobranskou, ale nevím. Ono je sice krásný že mají na stránkách formulář na zjištění, jestli ju našli, ale to by musel ještě fungovat.

Všechno co nějak souvisí s MHD se proti mě spiklo. V sobotu ztratím šalinkartu a v pondělí jedu do školy mírně rozbitou šalinou, která zavře všechny dveře až asi po dvousté sedmdesáté osmé. Proti rozbitejm šalinám nic nemám, člověk pak může přijít do školy tak akorát pozdě s dobrou výmluvou, ale dneska jsem měla první hodinu češtinu, ve které jsem ještě neměla úplně jasnou známku a tak jsem se docela bála. Na Čáře samozřejmě přistoupil revizor.

"Já...se omlouvám...já...jsem si ji jaksi zapoměla doma..."
"Kolik ti je?"
"Čtrnáct"
"Hmm...tak si vystoupíme, jo?"

Šalina zastavila na Moraváku, já jsem si posbírala svoje saky paky a vydala jsem se ke dveřím, ale on něco řešil s někým jiným. Tak jsem vystoupila. Sama. Rozběhla jsem se směrem ke škole. Nikdo mě nepronásledoval. Na Osmec jsem doběhla chvíli po té šalině. Nečíhal na mě ani tam. Ještě bych kvůli němu přejela. A přijít do Češtiny nějak výrazně později kvůli tomu, že mě zadržel revizor, to by Markvartová asi nerozdejchala.

Zítra na to asi ještě kašlu, ale ve středu zajdu na DPMB, jestli ji nenašli. Držte mi palce.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 balast balast | 24. ledna 2012 v 18:18 | Reagovat

v tramvaji se krásně přemýšlí, v kt8d5 taky sedávám na té bedně.
Pak mám rád staré k2 šaliny s krémovou barvou sedadel a bedna je tam taky :)

2 Venduleee Venduleee | Web | 25. ledna 2012 v 20:17 | Reagovat

Docela štěstí s tím revizorem. Na začátku roku jsem pořád samý potkávala, klidně tři za týden, ale naštěstí jsem vždycky měla jízdenku. Br, od té doby co ty papírky zas zdražili se snažím chodit pěšky, ale docela mi ty šalinové myšlenky chybí... A hlavně to topení, co je v nich. :P

3 Ïvča Ïvča | Web | 25. ledna 2012 v 20:52 | Reagovat

ten revizor...nikdy víc :D...šalinkarta se sice nenašla, ale zítra i jdu pro duplikát, takže fajn. Ono je zvláštní, že ačkoliv vyhrožujou, že duplikát ti dají pouze s potvrzením od poliicie, že ti ju někdo ukradl, tak je rozdávají na potkání.
A topení... dokud jsem chodila do školy jakž takž včas, tak jsem měla oblíbenou T6A5 vždycky jem tam seděla na nejzadnějším sedadle v protisměru a bylo tam nádherně přetopený a skvěle se tam spalo :D

4 Joe Joe | Web | 30. ledna 2012 v 15:49 | Reagovat

Naštěstí já chodím všude pěšky !
Ale docela haluz, náhodou. :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama