Sbohy

1. října 2013 v 0:00 | Fitli |  O blogu
Tak jo.

Toto je poslední článek na tomhle blogu.

Ve čtení pokračujte na:

***

můžete hádat

***

blog.fitli.cz

nebo též fitli.cz/blog
a zatím taky fitli.cz

Tady to hodlám zanechat jako blogovou mrtvolku a doufám, že mi to nikdo nesmaže. No, další kecy už radši tam.
 

Pruhovaný kaligram

27. září 2013 v 23:59 | Fitli |  Nezařaditelně patlu
Ach, kam tento článek zařadit? Měla bych si vytvořit nějakou speciální zebří rubriku. Ale to je asi jedno.

Jde o to, že Oni, tedy těch dvacet šest nespecifikovaných individuí, jež mi pokládají posledních pár dnů otázky v otázkárně vytvořilo kaligram o mně pro mě. No dobře, asi spíš o libovolné zebře pro paní profesorku, ale stejně je pěkný a vznikl mým přičiněním.
Inu, hleďte.

A jelikož je tak pěkná a volně šiřitelná, musela jsem si ji přepsat svým písmem. A tento svůj přepis musím někde publikovat a to je důvod vzniku toho ta článku.

Jinak se mám vcelku dobře, znovu po roce zaplavená otázkami, spoustou otázek.

A hrozně mě baví ňácárna, neboli nepovinné cvičení z matiky, které nikdo nechápe a já si tam mastím ego.

A mám problém jíst. Jsem líná jíst. Snídaně jsou nejhorší. Úplně bezmléčnou dietu už jsem vzdala, jím máslo a sýry, protože jsem bez nich nemohla vydržet, ale třeba jogurt furt vynechávám, protože na něj stejně nemám chuť. Jenže jsem ho odjakživa snídala. Po ránu sice nemám chuť na jogurt, ale ani na nic jinýho. Tak vrchol by byl možná banán, ale i na ten se musím přemáhat. Na oběd se během vyučování těším, je to něco, k čemu můžu s nadějí vzhlížet, ale pak mu taky moc nedám. Jím pomalu, takže na to během přestávek ani nemám čas a třeba dneska jsem měla salát z burzy, který mi ani nechutnal a navíc jsem jedla s myšlenkou, že na mě před jídelnou někdo čeká. Takže z toho bylo asi pět lžiček. Oficiální večeře přicházejí ve chvílích, kdy mám na práci něco lepšího a neoficiální jsem líná si udělat.
Ve výsledku je mi celý dny špatně, slyšitelně mi kručí v břiše, ale já se stejně nenajím, protože se mi nechce. Potřebovala bych nějakou oddílovou žrací akci. Váha si ze mě dneska dělala srandu a vytrvale ukazovala 00 kg. Nakonec se umoudřila, stále totéž číslo, co více méně celý poslední půlrok. Ach jo.

Poslední dobou tady akorát nadávám na svůj jídelníček a spánkový režim, asi jsem divná.

Rýmička

24. září 2013 v 21:23 | Fitli |  Deníček?
Tak jsem nakonec taky chytla tu rýmičku našich chlapců, která se projevuje tím, že máte ucpaný všechno, co ucpaný být může a denně dvacet hodin spíte a čtyři smrkáte. To by zatím tak sedělo.

Vlastně to je asi přesně to, co jsem potřebovala, konečně vypnout a pořádně spát, ne prospat odpoledne a být za to pak na sebe v noci naštvaná a zaspat nějakou akci, ale prostě spát a spát a spát a neřešit to.

Je to hodně naplňující lehkej spánek plnej snů o blbostech. Chjůůů.

Pokud na to navíc shodím i svoji včerejší paranoidní vztahovačnou depku, ta je to vlastně úplně nejlepší. Miluj tě, rýmičko!

37 si myslela, že když mám ve skříňce plášť, znamená to, že jsem ve škole, ale někde zalezlá a nechodím na hodiny. To už mě zas předchází pověst, dokonce i u mojí nejlepší kamarádky. Tak jo. Ale na tohle bych asi neměla koule. Jo, párkrát jsem natahovala cestu od doktora tak, abych nestihla češtinu (a přitom potkala na České Brášku, který se na mě dost podezřívavě díval, nebo tak něco), jednou jsem v primě jela z rovnátek rovnou dom, i když bych stihla ještě asi dvě hodiny, ale já s nima nepočítala a hrozně se mi tam nechtělo. Ale tohle zatím ne, checht.

Děti mě nebudou mít rády, neboť jsem už dvakrát nebyla na schůzce. Ale já za to nemůžu, já bych tam chtěla chodit. Za to může Praha a rýmička a úterní rozvrh tak neatraktivní, že se mi do té školy nechce tak moc, abych tam šla i v tomhle stavu a spala tam a nemohla skoro mluvit a podpořila řetězovou nákazu. Jak nacpat co nejvíc zla do co nejméně hodin, fakt. To už je lepší i to pondělí od sedmi do půl čtvrté i se svým tělocvikem a dějepisem.


Je zajímavý, jak jsou najednou všichni na střední, všichni najednou jezdí ráno šalinou a já je potkávám. Když jedu ráno ne osmou, každej den zahlídnu tak tři kdysi známý lidi. Občas je i pozdravím, ale to je tak všechno. Nemáme se o čem bavit.
Včera jeden oslovil mě, já bych ho už nepoznala. Pět let, nic víc. Máme teď školu vedle sebe a on jede z fotbalu a je opilej, protože už asi měsíc nic neměl, až teď. A taky si v souvislosti se mnou vzpomněl na oslavu narozenin dalšího spolužáka někdy ve třetí třídě, kde jsem byla jediná holka. A pak už zase nic.
Připomínalo mi to, jak jsme s V.P. jeli v dubnu ze Znouze. Ten u si mě nepamatoval vůbec, já ho jen nepoznala. "Tak co se vůbec změnilo, za tu dobu, co jsme se neviděli?" "Vlastně nic." "Ale já bych řekl, že něco určitě..." "No dobře, tak asi všechno." A dál už jsme mlčeli.

Další holku pravidelně vídám, jak rozdává letáčky do Subways na Čáře a jinou jsem potkala v parku, když jsem tam byla na svatbě a ona se na nás s partou dalších záškoláků koukala.
Je to prostě divný, takhle moc se vzdálit od něčeho, co pro mě tenkrát bylo stejný, jako moje současná třída a kamarádi. Prostě by mě zajímalo, s kým se budu bavit třeba za deset let.
 


Pořádek v šifrovací složce na papíry

16. září 2013 v 23:50 | Fitli |  Odpadky, Nicy a jiné zhovadilosti
Našla jsem tam:
  • A4 s nápisem NEPROPADEJTE PANICE přes celou stránku
  • spoustu starých školních zápisků
  • několik z jedné strany čistých papírů
  • tři obrázky, které se mi líbí
  • slohovku, kterou chci paní profesorce poslat mailem od minulých vánoc
  • dva vytištěné maily, pod jedním z nich je nejspíš Holyiným písmem dopsáno It does not work... Netuším, kdy a proč to tam psala, ale asi je mi to jedno.
A všechno mi to nějakým způsobem zlepšilo náladu.

Našla jsem

16. září 2013 v 23:23 | Fitli |  Odpadky, Nicy a jiné zhovadilosti
uvnitř sebe zase tak hrozně nechutně zlou, cílevědomou a sebestřednou já, až se mi chce zvracet.

Proč se občas chovám takhle, tak nepopsatelně příšerně, přesně tak, jak se v žádném případě chovat nechci?

Snad proto, že normálně taková nejsem a když mám příležitost, musím si to všechno vynahradit.

Stydím se za sebe, tak hrozně a tak moc, když vím, jak jsem zklamala všechny lidi, kteří viděli, čeho jsem schopná, stydím se a sebe, když si říkám, jak jsem ráda, že o tom neví nikdo další.

Tak zlá, tak hrozně zlá. Vyhrát. Cokoliv pro to, aby vyhrála nějakou pitomou soutěž, všechny pitomý soutěže, aby dokázala, že je vážně nejlepší, protože si moc věří. Cokoliv pro to, aby jí to nikdo nepokazil, a přitom docílím přesnýho opaku. Když jsem zlá.

Nechci být taková. Snažím se taková nebýt a přitom jsem před chvílí sama křičela, že snažit se nestačí. Tak to říkám na rovinu, asi nejsem tím, kým se být zdám a kým se tvářím být. Dokážu být fakt tak nechutně hnusná na lidi, který mám ráda, kvůli nedůležitým maličkostem.

Je blbost říkat, že jsem to tak nemyslela, kdybych to tak nemyslela, tak nic z toho neřeknu, tohle je fráze, kterou nenávidím, pokud se používá jako omluva a ne jako vysvětlení špatné interpretace.

Já jsem doopravdy zlá a těžko říct čím to je. Jsem zlá a je mi to líto, ale tím nic nezmůžu.

Jestli zítra prohrajem, tak kvůli tomu, že tady já teď brečím a píšu, místo abych šla spát.

Rozbrečet tři lidi jedním záchvatem není moc dobrý skóre.

Zajímalo by mě, co by shanovští upíři řekli na moji krev.

Vážně?

14. září 2013 v 22:25 | Fitli |  Odpadky, Nicy a jiné zhovadilosti
Před pár minutami mně probudila sestřička, která šla spát. A já už neusnu.

Netuším, kdy jsem šla spát já, ale bylo to někdy odpoledně, ve chvíli, kdy by se dala dělat spousta věcí, ale já byla líná pro cokoliv jinýho něž spánek.

Jsem teď ta, co spí ve dne a je vzhůru v noci, ale nijak moc mě to netěší.

Předtím jsem sama vstala o půl osmé ráno, předtím jsem se v noci vracela ze svatby, kde jsem usínala v sedě.

A předtím byla normálně škola.


Můj spánkovej režim se nějak rozhazoval vždycky, ale zůstávaly v něm zbytky logiky, vždycky asi šestnáct hodin vzhůru a pak maximálně dvanáct spánku, víceméně v kuse, jinak to nešlo.

Vážně je to teď takhle?
Vážně to takhle chci?
Ne, ne takhle přes rok.
Jediný hezký na tom je, že se mi v těch spáncích zdají sny. Ale bdělá jsem poněkud nepoužitelná.

Jako dítě na táboře

9. září 2013 v 22:03 | Fitli |  Deníček?
Když nepíšu, tak se mám dobře.

Teda, tři dny bez článku je tak akorát a není to tak, že bych nepsala. Ale já jen chci zaznamenat, že ta minulá deprese už netrvá, aby bylo jasno. Nemám ráda, když si někdo o minulých článcích myslí, že jsou aktuální.

Škola je vtipná a přitom pěkně ospalá záležitost. Tak podivně trochu proflákanej a trochu protrpěnej čas, až mě to baví. To samotný docházení do školy a setkávání s lidma je fajn věc, to jo, ale přestávky a cesty domů jsou dost nepatrnej zlomek toho všeho. Vlastně jsem tam teď dobrovolně a to je ještě absurdnější. Ještě jsem si nezvládla letos vytvořit oblíbený předměty a tak tam chodím více méně spát a přemýšlet. Přála bych si právo nasadit si v hodině sluchátka.

Nadevše se děsím tělocviku.

Jsem pomůckář, protože jsem se na tu pozici prostě vecpala. JÁ jsem pomůckář toho, kterého jsme tenkrát kdysi v primě nazvali v rámci našich vlastních školních Bradavic Snapem. JÁ dělám něco zodpovědnýho a aktivního. Vždyť říkám, že absurdní.

Máme novou skupinu na výtvarku, celkově je nás tam jen sedm a dneska jsme tam byli čtyři, z toho jeden kluk za celou dobu vlastně nepromluvil. Obě ty holky mají od toho, co my nazýváme pošuky a v co jsem doufala zatraceně daleko, ale jsou obě nadmíru v pohodě a hlavně jedna furt hrozně mluví, což se hodí, protože mám co poslouchat.

A víkend byl taky skvělej.

Heloween je ve čtvrtek a to se mi hodí, protože máme samý nejspíš pošukotolerantní předměty a to se mi líbí.

Hrozně aktivně se hrnu do všeho, co potkám.

A nemám co víc říct, protože nic víc není, a možná právě proto se mám dobře.

Nadpřirozená brokolice

5. září 2013 v 18:44 | Fitli |  Odpadky, Nicy a jiné zhovadilosti
Deprese. Jsem tvoje deprese.

Jdi do háje.

Sakra. Mrkej. Otevři ty oči pořádně. Ten cyklista co právě projel kolem měl na tričku čtyřicet dvojku. A svítí sluníčko. Nevidíš?

Vše je jak má být, nepropadej panice.

Jenže já vím že jo. A stejně je mi takhle.



Pokaždé, když někde zahlídnu svůj odraz, příjemně se leknu. Jsem hroznej punkáč.

Můj nový koníček je sezení všude možně na obrubníku, připadám si přitom tak nějak dobře. Musím si to užít, než začne zima.

A hudba. Psychické problémy řeším nasazením sluchátek. Mám dojem, že bez nich už bych teď nebyla schopná vůbec ničeho.



Moje budoucnost teď závisí na hodu kostkou. To je asi dobře. Kostky jsou o něco spolehlivěji (ne)pravděpodobný než lidi.

Druhého září

2. září 2013 v 19:43 | Fitli |  Odpadky, Nicy a jiné zhovadilosti
Těžko říct, proč je mi takhle.

Pár hodin pátky jsem dostala slušnej záchvat. Z toho, že se na mě sestřička dívala. Vznikl z toho zas obraz, ale tentokrát se mi nelíbí, ani trochu. Je škaredej a navíc dost strašidelnej a bojím se chvíle, kdy k němu zas přijdu a uvidím ho. Klepala jsem se, hrozně dlouho, takovým děsivým způsobem. A brečela jsem. Konečně vím, jak na mě vypadají totálně rozmazaný oči. Prostě se už nebudu malovat.

Byl první den školy, na který jsem se těšila tak dlouho a nakonec nebyl špatný, nebyl sice nijak zvlášť úžasný, ale byl prostě fajn. Ale asi toho na mě bylo celkově moc, nebo já nevím, všude hrozně různých lidí, hrozně různých skupinek lidí... A já jsem nevěděla, do které vlastně patřím, neb mám podezření, že z těchhle skupinek nepatřím nikam, ačkoliv celkově teď nejsem až tak moc neoblíbená. A toužila jsem být všude a nikde a celý je to takový příšerně chaotický a divný.

Ale vím co nemám ráda. Svoje pubertální spolužačky. Mají divný hodnoty a zájmy. Obecně nemám moc ráda, když je lidem patnáct.

Pozadí 2013

30. srpna 2013 v 21:56 | Fitli |  Mám blog
Kochejte se... Ne, že by bylo nějak lepší než minulé, ale rozhodně je aktuálnější. Zase myš, zase v noci, jen skoro o rok později

Dále tu máme nové moudré moudro, odpověď na základní otázku, kterou jistě všichni znáte a pokud náhodou ne, tak je to test inteligence. A taky ikonky na sociální sítě, či jak to nazvat. Kocháte se, že?

A ještě jsem změnila systém obrázků na pozadí, tak mi pak, founaři a zastaralci, řekněte, jestli je to lepší, nebo horší.

Ale musím říct, že mě zase blog naštval, nehorázně. To je tak blbej systém, až to bolí. Mohli by zkusit chvilku nevymýšlet kraviny a radši se podívat na ten normální textovej editor a html a všechno, protože jim to, mám dojem, funguje den ode dne hůř.

Tak třeba jsem chtěla mít klikací částečně průhledný obrázky. Ale to nejde, protože je to jako všechny odkazy podtrhává. A podtrhlý odkazy prostě chci. Jenže nějak tomu vysvětlil, aby to podtrhávalo všechny odkazy kromě těchhle tří konkrétních prostě nejde. Dokonce je to ani nechce podtrhnout jinak, než černě. Kdyby někdo náhodou věděl, jestli se s tím nedá něco dělat, byla bych mu vděčná. Já už se snažila dost dlouho.

A pak je tu spousta věcí, který se tváří, že chápe a umí, ale jen do té doby, než to uložím/zveřejním. Atributy tabulky, div v článku a kdoví co dalšího. Přitom třeba na tu tabulku jsou v tom editoru přímo nástroje, ale když si to člověk nastaví jak potřebuje, stejně ho to pošle do háje. Tak jsem si ráno pěkně zanadávala.

Ale jinak jsem se dneska měla dost dobře. Tak dobře, že jsem si za odměnu musela večer koupit flašku kofoly, protože když se mám dobře, tak jsem dobrá celá a když jsem dobrá, tak si to zasloužím. A jsem z toho tak utahaná, že asi půjdu i za odměnu spát a usnu. A budu se mít ještě líp. Mějte se též.

Kam dál